Historie

  HISTORIE PLEMENE

     Stejně jako dalším štíhlým a vysokonohým plemenům je přisuzováno i salukám, že právě jejich vyobrazení tvoří výzdobu uvnitř egyptských pyramid už od třetího tisíciletí našeho letopočtu, a dokonce, že rytiny saluk byly nalezeny ve vykopávkách dávného Sumeru z dob zhruba 7 000 let př.n.l. S jistotou je však možné říci jedině to, že jak vyobrazení, tak mumifikovaná těla psů patřila pravděpodobně chrtům a možná právě salukám.

     Pravdou je, že saluki, známý také jako saluka, perský chrt, nebo také gazelí pes, patří mezi nejstarší známá domestikovaná psí plemena na světě. V arabském světě platil saluki od nepaměti za ,,dar seslaný z nebes člověku pro potěšení i užitek " a nazýván byl El Hor - vznešený.

     Úcta a vážnost, které byly salukám vždy prokazovány, pramenily ze schopnosti těchto psů opatřovat potravu pro celé kmeny nomádů. Saluki je univerzální lovec bez specializace : stejně dobře se uplatní při lovu gazel, zajíců, dropů, šakalů, lišek nebo divokých oslů. Jejich lovecký styl spočívá v zaregistrování kořisti, jejím pronásledování i na velké vzdálenosti, dokud není vyčerpaná, doběhnutí a nakonec ulovení. Obliba saluk rostla nejen pro jejich užitečnost, ale i pro nezávislost, samostatnost a inteligenci, hrdou a jemnou povahu a v neposlední řadě pro krásný zevnějšek i eleganci pohybu .

     Saluki měl vždy místo na koni nebo velbloudu před svým pánem, aby si odpočinul před další štanicí a šetřil tlapky od popálení horkým pouštním pískem. Přesto dobře snášel drsné podmínky, pro které byl vyšlechtěn : jeho tlapy jsou pevné a rozšířené a mezi prsty roste delší srst. Díky tomu mohou tito psi běhat i přes nerovný terén, aniž by se poranili.

     Nejschopnější saluki měli a dodnes mají pro své majitele cenu stejnou jako prvotřídní kůň či velbloud. Beduíni nikdy saluki neprodávali, ale pokud si někoho vysoce vážili, mohli je darovat jako vysoce prestižní záležitost. Proto byli nejcenější psi unášeni, pokud je majitelé nechtěli prodat, proto beduínské ženy osiřelá štěňata samy kojily, proto při smrti některého ze psů celý tábor truchlil stejně jako při skonu člena rodiny. Protože byl saluki považován za posvátný dar od Alláha, požíval privilegium žít s kmenem ve stanu ; jako jediné psí plemeno zde nebyl považován za nečistého. Dodnes znají pouštní nomádi předlouhé rodokmeny svých psů nazpamět, významní šejkové se pyšní starými pergameny, dokládajícími starobylost původu jejich saluk a také současní vládci Saudské Arábie či Jordánska vlastní mnohačetné psince s armádou agentů, kteří mají za úkol cestovat a doplňovat stavy dalšími skvělými psy.

     Plemeno získalo název nejspíše podle města Saluki z jihu Arabského poloostrova. Za nedoložený je pokládán názor, že své jméno nese podle královské rodiny Seleukidů, kteří kdysi panovali v říši rozkládající se od Hindu až po Středozemní moře.

 

VÝVOJ

     Podle některých autorů patří mezi prapředky saluk egyptský šakal, jiní uvádějí, že je to kulturní plemeno odvozené či přímo vzniklé z tazyho. Tazy je přírodní plemeno, které bývalo ve své asijské pravlasti sahající od Turecka po východní Turkestán včetně Mongolska a jižní Sibiře značně rozšířené. Pojmenování perský chrt zase naznačuje, že plemeno pochází z Persie ( dnešního Íránu ). Standart FCI uvádí, že oblastí původu saluki je Střední východ.

     Migrací nebo jako předmět obchodu se předkové saluki dále šířili, k čemuž přispěk i kočovný způsob života beduínů a intenzivní provoz karavan. postupně se vyvinuly 2 linie chrů, severní a jižní. Právě mezi potomky jižní linie patří tzv. staroegyptský chrt, z něhož vzešli i arabský chrt - sloughi, ruský barzoj, afghánský chrt, italský chrtík a španělský galgo. I v pravlasti perského chrta se vyskytuje několik rázů a typů. Současní Beduíni chovají takové typy saluk, které jim pro jejich účely nejvíce vyhovují. Rozhodující je podnebí, terén a také druh zvířete, které se na jejich území vyskytuje. Vlastní chov v Evropě začíná koncem 19.století. protože psi, kteří byli darováni Evropanům v různých částech Středního Východu, byli navzájem odlišní, první standard britského Kennel Clubu byl formulován tak, aby pokryl všechny variety. První saluki byl importován do Anglie v roce 1840 a pod názven perský chrt vystaven jako kuriozita v zoologické zahradě v Regent ´s Parku. S vlastním chovem se zde začalo až koncem 19. století, kdy bylo dovezeno několik párů. Anglickým kynologickým klubem je plemeno uznáno od roku 1923. 

 

CHOV U NÁS

     V roce 1926 byl v Teplicích založen " klub pro chov chrtů a dostihový sport ", o rok později se konaly první dostihy chrtů. Na startu stáli především barzojové, několik greyhoundů a whipetů. Chovnou základnu i činnost spolku narušila 2. sv. válka. Za první Klub chovatelů chrtů je považován klub vzniklý v roce 1951. Zpočátku v něm měli zastoupení jen chovatelé dvou plemen, greyhoundů a barzojů. Díky Světové výstavě v Brně r.1965 se do republiky dostala nová plemena a chovatelé získali i cenné kontakty na kolegy v zahraničí. Členská základna Klubu narůstala až do roku 1989 ( na 300 - 400 členů ), kdy se začali odštěpovat chovatelé jednotlivých plemen chrtů a zakládali své vlastní chovatelské spolky. Saluki klub ČR má sídlo v Bukolu u Vojkovic a chovatelské stanice existují jak při něm, tak i mimo.

Design by Hana Kopecká © 2009 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba www stránek zdarmaWebnode